Vždycky jsem byla spíš taková šedá nevýrazná myška. Ráno sednout do auta, dojet do kanceláře, odpoledne cestou nakoupit a domů. Jeden večer v týdnu aerobic, jednou jóga a o víkendu sednout na kolo, dojet 10 km k rodičům a pomoct jim na zahrádce. Pěkně v poklidu, žádný stres a adrenalin.
A pak se to stalo. Potkala jsem Jardu. Super chlap – nezadaný šikula, navíc spolehlivý, pohledný a sportovec. Pomáhal mi s nákupy, trávil se mnou čas, jezdil se mnou na kole za mými rodiči a vycházel s nimi skvěle. Řeklo by se, že je ideální partner… Ano, až na jednu vadu – miloval letadla a seskoky padákem.
No, je vlastně otázka, čí je to vada, jeho nebo moje? On by rád ve svém letadýlku létal se mnou, dokonce mne i lákal na tandemový seskok, jenže já se tak strašně bála, že jsem s ním na letiště raději ani nejezdila. Zkoušel na mě už fakt všechno možný – přemlouvání, sázky, úplatky, odměny, ale nic nezabralo. Mrzelo mě to, ale ten strach byl prostě tak silný, že jsem s ním nedokázala bojovat.
Čas běžel a blížilo se naše první výročí. Přemýšlela jsem, co by mu udělalo radost a hned mi to bylo jasné – kdybych s ním šla do letadla. Ale jak mu můžu přání splnit, když se tak strašně bojím?! Říkala jsem si, že určitě musí existovat něco, co mě strachu zbaví. Hledala jsem, hledala a narazila na NLP.
Objednala jsem se na sezení a celá netrpělivá šla v domluveném termínu zjistit, jestli mi pomůžou nebo ne. Paní mi nabídla kávu, chvíli jsme si povídaly a pak řekla, že mám dovoleno se zbavit toho strachu. Byla jsem trochu překvapená, ale zároveň se mi i ulevilo. Nakonec se mě po další chvíli povídání zeptala, jestli bych už dokázala skočit. Řekla jsem, že bez problému. Nechápu, jak to bylo snadné, ale faktem je, že od té doby jsem s Jardou letěla a skákala padákem mockrát a vždycky je to super zážitek.