V úterý jsem odmaturovala a ve středu nastoupila do firmy mojí matky. Dělala jsem, co se ode mne očekávalo, a neřešila, jestli to opravdu CHCI DĚLAT. Vzala jsem si svojí první lásku. Máma mi říkala, že to není kluk pro mne, tak o to víc jsem ho chtěla. Rozvedli nás po 3 letech a já zůstala sama se dvěma dětma. Dlouhý večery, kdy kluci spali a já nemohla nikam, jsem trávila s kamarádkou u scrabble. A jednoho dne mi došlo, že už se nechci litovat, že MUSÍM něco změnit a začít zase žít.

Netušila jsem JAK a CO změnit, tak jsem si šla pro radu. A tím začala moje cesta. Cesta k sobě. Postupně jsem zjišťovala, co chci a co ne, co je pro mne důležitý a co je lepší pustit z hlavy. Když jsem si myslela, že UŽ VÍM, přišla zkouška. Matka založila firemní pobočku v jiným městě a já se nechala přestěhovat. Byla jsem doma s dětma, tak se ode mne očekávalo, že pomůžu. Zase sama, navíc v cizí obci. A přišel ON. Miloval mě a já jeho. Nemohli jsme bez sebe žít, ale bohužel ani spolu. Rozbitý nábytek, střepy, nadávky, modřiny, milenky, policajti, stehy… a přesto jsem ho vždycky vzala zpátky. Trvalo to pět let. Ale díky němu vím, co UŽ NIKDY NEDOVOLÍM!

Pak se bývalýmu manželovi začalo sypat nové manželství a hledal parťáka. Vašík byl vždycky spíš tátovo, tak po 2 letech jejich tajných domluv odešel k němu. Říkali mi „Jak jsi ho mohla pustit?“, ale copak můžu synovi bránit být s tátou?! Bylo to těžký, stýskalo se mi a Martinovi taky. Moc. Nakonec odešel za bráchou. Je to síla! Ale nejsou přece u cizích! Tátu mají jen jednoho, a kdy ho mají pořádně poznat, když ne jako děti? Tvářím se hrdinně, a když odjedou a nikdo to nevidí, bulím do polštářů. Celou dobu hledám něco, co mi pomůže zvládnout život. 

V ten moment mi do života vstoupilo neurolingvistické programování (NLP).  Vyzkoušela jsem si na vlastní kůži jeho bleskové účinky, když jsem během pár minut konečně pustila z hlavy věci, který mi tam šrotovaly léta a přitom nešly změnit. A navíc jsem nikomu nemusela vykládat, co se mi stalo a co zpracovávám! Vedená meditace, autohypnóza, časová osa, metapozice, přerámování – slova, co jsem dřív ani neznala, mi začala pomalu, ale jistě měnit život.  Rozhodla jsem se, že nezůstanu v půli cesty a přihlásila se na kurz Praktikanta. Díky němu jsem do rukou dostala další zbraně, takže vidím život v lepších barvách a střípky vědomostí a fíglů do sebe zapadají jako sklíčka kaleidoskopu. Najednou si uvědomuji, jak nepřeberné množství možností mám, a že se na věci můžu dívat z různých směrů (metapozic), že mám možnost volby, že nejsem obětí osudu, že si ho tvořím sama, a že SVŮJ život můžu žít podle SVÝCH představ.

Díky NLP mi i po tom všem, co jsem si prožila, okolí říká:„ Ty jsi Sluníčko, jak to děláš?“ „Když Tě ráno potkám, mám hned hezčí den…“ „Jak to děláš, že všechno tak lehce zvládáš?“ Bylo to těžký, ale už vím, jak na to. 

Vše tady na webu mám vyzkoušený sama na sobě. Cokoli jsem prozradila svým blízkým či známým vždy pomohlo i jim. Proto cítím jako svoji povinnost pomoct i každému dalšímu, kdo se chce cítit líp, chce si usnadnit život a chce mít jednoduše větší RADOST Z TOHO, ŽE JE.

Ukážu vám moc ráda, jak kráčet životem lehce a s radostí.

S úsměvem, Dáša